Na začátku května uplynulo 60 let od prvního uvedení nejúspěšnějšího off-brodwayského muzikálu The Fantasticks. Jeho tvůrci Harvey Schmidt a Tom Jones se nechali inspirovat hrou Edmonda Rostanda Romantikové (Les Romanesques), v níž se dva otcové snaží lstí přinutit své děti, aby se do sebe zamilovaly.
První verze muzikálu vznikla už v roce 1956, kdy se textař Tom Jones spojil se skladatelem Johnem Donaldem Robbem a vytvořili muzikálový western z Divokého západu, kde jako hlavní záporná postava vystupoval indián. Jonesovi se nicméně toto pojetí nelíbilo, proto se rozhodl spojit síly s Harvey Schmidtem a do tématu se pustit znovu a jinak. Westernová stylizace vzala definitivně za své, místo toho se tvůrci v nové verzi inspirovali v literatuře.
Premiéra muzikálu The Fantasticks se konala v malém divadle v Greenwich Village 3. května 1960 a v jedné z menších rolí vystoupil dokonce sám libretista Tom Jones, byť pod pseudonymem. Inscenace byla velmi stylizovaná a brala si inspiraci z mnoha různých divadelních žánrů, ať už jde o komedii dell’arte nebo japonské divadlo nó. Celé provedení bylo extrémně nízkorozpočtové, tvůrci si vystačili s necelými 1 500 dolary. Pro porovnání: velké broadwayské show v té době stály v průměru kolem 250 000 dolarů. I přes minimální investice se ale jednalo o obrovský úspěch.
Muzikál se od své premiéry uváděl nepřetržitě neuvěřitelných 42 let až do ledna 2002, což z něj činí zdaleka nejdéle hraný muzikál na světě. Za tu dobu se odehrálo více než 17 tisíc představení. Tvůrci a producenti si vykládají tento fenomenální úspěch především tím, že je muzikál plný chytlavých melodií i zábavných textů. Show se navíc pro svou jednoduchost a nenáročnou výpravu stala mimořádně populární i mezi amatérskými soubory a školními dramatickými kroužky, takže v průměru vznikne každý rok 250 nových nastudování.
Vzhledem k tomu, že muzikál The Fantasticks zaznamenal hned po premiéře nečekaný úspěch, bylo jen otázkou času, kdy se z Ameriky vydá do světa. Do Londýna se dostal v roce 1961, chladné přijetí britským publikem mu však přineslo jen 44 repríz. Přestože v Británii neuspěl, dočkal se nastudování minimálně v 65 dalších zemích světa. A ačkoli první off-broadwayské nastudování mělo v roce 2002 derniéru, neznamenalo to pro muzikál konec amerického uvádění. Už v srpnu 2006 totiž bylo na off-Broadwayi představeno nové nastudování, které se hrálo jedenáct let, než bylo po necelých čtyřech a půl tisících reprízách v roce 2017 staženo z repertoáru.
Muzikál se představil rovněž českým divákům, a to ve dvou různých překladech – jako Snílci v překladu Luby a Rudolfa Pellarových a jako Romantikové v překladu Josefa Hajného. Česká premiéra se konala v roce 1969, kdy muzikál nezávisle na sobě nastudovala dvě divadla – v Gottwaldově, dnešním Zlíně, a ve Státním divadle v Brně. V roce 1981 se Snílci hráli ještě jednou v Divadle J. K. Tyla v Plzni a pod názvem Romantikové pak muzikál v roce 1973 představilo pražské Divadlo E. F. Buriana.