Zní to neuvěřitelně, ale letos si připomínáme již 30. výročí události, která silně ovlivnila vývoj české muzikálové scény, a sice premiéry muzikálu Les Misérables – Bídníci, tedy vůbec prvního muzikálu superlativů u nás, který byl uveden roku 1992 v Divadle na Vinohradech.
Poprvé se slavný muzikál Claudea-Michela Schönberga a Alaina Boublila představil českým divákům 18. června 1992 v rámci předpremiér na scéně Divadla na Vinohradech. Oficiální premiéra se pak konala o týden později, 25. června, přičemž se tehdy jednalo o první soukromou muzikálovou produkci, která si na více než tři měsíce toto divadlo pronajala.
S nápadem uvést v Praze Les Misérables přišel producent Adam Novák, který tehdy žil v Kanadě. Kontaktoval producenta londýnských Bídníků Camerona Mackintoshe s tím, že se ve střední Evropě po roce 1989 otevírá zajímavý muzikálový trh. Podařilo se mu dostat nejen licenci a svolení dílo uvést, ale také získal v osobě Camerona Mackintoshe spoluproducenta českých Bídníků, jehož vkladem se stala kompletní originální výprava se slavnými pohyblivými barikádami. Ve Stockholmu totiž právě skončilo uvádění repliky, tedy přesné kopie, londýnského originálu Les Misérables, a tak mohly být kulisy použity v Praze. Paradoxně se tak právě naše vůbec první uvedení Bídníků nejvíce přiblížilo slavnému originálu, jelikož u nás (především z ekonomických důvodů) nikdy kompletní replika muzikálu uvedena nebyla.
Prakticky do všech rolí Bídníků byli tehdy obsazeni především známí zpěváci z oblasti pop music. Za všechny jmenujme Karla Černocha, Jiřího Korna, Petru Janů, Helenu Vondráčkovou či tehdy ještě nemnoho známou Lucii Bílou. Jedním z důvodů byla tehdy prakticky neexistence profesionálních muzikálových herců. Snad jediným skutečně operetně muzikálovým hercem v inscenaci byl Jan Ježek, představitel Jeana Valjana.
Na otázku, jaká byla motivace pro vytvoření Bídníků jako muzikálu, nám libretista muzikálu Alaine Boublil odpověděl takto: „Byl jsem v Londýně v roce 1979 nebo 1978, toulal jsem se po ulicích a šel jsem kolem jednoho divadla. Hráli tam tenkrát Olivera. Říkal jsem si, že bych to měl vidět. Když jsem uviděl Lišáka, najednou, jak už to bývá, honí se vám hlavou spousta věcí, a já jsem viděl Gavroche. A to byla asi ta nejšťastnější náhoda mého života. Protože jen jsem vyšel z divadla, myslel jsem na to, že Bídníci jsou naše další téma“. Své pocity z premiéry muzikálu v Londýně roku 1985 pak shrnul takto: „Největším překvapením pro nás bylo, když jsme si přečetli, že jsme znovu vynalezli muzikálové divadlo. Nevím, jestli si to dokážete představit, ale my jsme neměli ani vteřinu tušení, že něco vymýšlíme, natož pak, že něco znovu objevujeme. Jasně, bylo to skvělé, ale to nám docházelo a stále dochází až teď. My jsme nevyrostli v prostředí, kde bylo hudební divadlo tradicí. Tedy tak, jak se tím myslí historie amerického divadla. Ani jsme v té době neznali všechny ty velké mistry. Ty jsme si oblíbili až později. Byli jsme svobodní a dělali si, co jsme chtěli. Chtěli jsme hudbou vyjádřit příběh, který za to stál.“
Po londýnské premiéře Les Misérables mnoho lidí z řad odborné veřejnosti tvrdilo, že jde o skvělé dílo, které však nemá jediný hit. Všichni však během krátké doby změnili názor a dnes se dá říci, že Bídníci jsou dílem, ve kterém je hitem vlastně každá ze skladeb, které v muzikálu zaznívají. Dnes, téměř 37 let po své londýnské premiéře jsou Les Misérables prakticky nejpopulárnějším světovým muzikálem. Úspěch měly jejich jubilejní koncertní verze, i před deseti lety realizovaná filmová adaptace s doslova hvězdný obsazením, v čele s Hughem Jackmanem jako Jeanem Valjeanem či Russelem Crowem jako inspektorem Javertem.
Česká premiéra Bídníků v Praze na Vinohradech před 30 lety zcela změnila naši muzikálovou scénu, kterou tehdy reprezentovala repertoárová divadla různé úrovně s operetně-muzikálovými soubory. Po dvou letech přišel do Prahy další muzikál superlativů Jesus Christ Superstar a rok na to i první původní titul v tomto formátu – Dracula. Muzikál se tak i u nás stal fenoménem. Dnes se mohou muzikáloví příznivci setkat s muzikálem superlativů napříč republikou. Od Plzně, přes Prahu a Brno až po Ostravu se hrají ty nejznámější a nejúspěšnější světové muzikály, a i u nás vyrostla již řada skutečných muzikálových herců a tvůrců.
Co se týče Bídníků, ti u nás byli v průběhu let ještě dvakrát nastudováni v pražské Goja Music Hall a třetí verze se v současné době chystá. Kromě toho uvedlo muzikál také Městské divadlo Brno. Bez toho úplně prvního uvedení v Divadle Na Vinohradech v létě 1992 s původními londýnskými barikádami, které byly považovány za malý jevištní zázrak, by však naše domácí muzikálová scéna pravděpodobně nebyla dnes tam, kde je.