Když se řekne americký muzikál, nejde vždy o okázalé broadwayské hity plné třpytu a velkých tanečních čísel. Mezi ty skutečně zajímavé patří například Next to Normal, protože už samotné téma působí neobvykle a odvážně. Místo pohádkového příběhu nebo romantické zápletky se soustředí na duševní nemoc a na to, jak hluboce dokáže zasáhnout celou rodinu.
Muzikál měl premiéru v roce 2008 ve washingtonském divadle Arena Stage. O rok později se přesunul na Broadway do Divadla Booth, kde se hrál až do roku 2011. Získal tři Ceny Tony a dokonce Pulitzerovu cenu, což je u muzikálu opravdu výjimečné. Už tato ocenění napovídají, že nejde o běžnou divadelní show, ale o dílo s výrazným uměleckým i společenským přesahem. Autory jsou skladatel Tom Kitt a libretista Brian Yorkey, kteří dokázali propojit silný příběh s moderní hudbou tak, že vzniklo něco mimořádně autentického.
Hlavní postavou je Diana Goodmanová, žena trpící bipolární poruchou. Sledujeme její prudké výkyvy nálad, období manické energie i hlubokých depresí, návštěvy psychiatra, experimentování s léky i pokusy o různé formy terapie. Nemoc však není zobrazena izolovaně – vidíme, jak zasahuje jejího manžela Dana, který se zoufale snaží rodinu „udržet pohromadě“, i jejich dceru Natalie, jež vyrůstá ve stínu matčina stavu a cítí se přehlížená. Postava syna Gabea navíc postupně odhaluje, že rodina skrývá bolest z minulosti, která je mnohem hlubší, než se zpočátku zdá.
Muzikál tak není jen o diagnóze. Je o ztrátě, o popírání reality, o vině a o tom, jak těžké je přijmout skutečnost. Ukazuje, že duševní nemoc není problém jednotlivce, ale zkušenost, která mění dynamiku celé rodiny. Každá postava si nese své vlastní trauma a snaží se s ním vyrovnat po svém – někdo útěkem, jiný přehnanou kontrolou, další vzdorem.
Hudebně je dílo výrazně ovlivněné rockem a moderním popem. To mě překvapilo, protože jsem očekávala spíš klasický broadwayský styl. Místo toho jsou písně syrové, energické a často působí jako osobní zpovědi postav. Hudba zde není jen doplňkem děje – je prostředkem, kterým postavy vyjadřují to, co by běžnými slovy říct nedokázaly. Emoce jsou díky tomu intenzivnější a celé představení působí velmi autenticky a naléhavě.
Silným momentem je i otevřené zobrazení kontroverzních léčebných metod, například elektrošokové terapie. Muzikál nic neidealizuje ani nesoudí. Spíše klade otázky: Co znamená být „normální“? Je možné zbavit se bolesti úplně? A kde je hranice mezi léčbou a ztrátou vlastní identity?
V České republice byl muzikál uveden v roce 2019 pod názvem Ne/Normální v Divadle Na Prádle. I u nás měl silný ohlas, protože téma duševního zdraví je dnes velmi aktuální a otevřeně se o něm mluví více než dříve. Publikum tak mohlo zažít muzikál, který není jen kulturním zážitkem, ale i podnětem k zamyšlení.
Next to Normal bourá představu, že muzikál je pouze lehká zábava plná tance a barevných kostýmů. Dokazuje, že hudební divadlo může být hluboké, bolestné a přesto krásné. Přináší silný lidský příběh a nutí diváka přemýšlet – nejen o hrdinech na jevišti, ale i o lidech kolem sebe.
Autorka článku: Petra Bartoňová