První zastávkou našeho letního seriálu bude londýnské divadlo Soho a úspěšná produkce muzikálu The View UpStairs, který se zde v létě roku 2019 představil v evropské premiéře.
Scénář, hudbu i texty k muzikálu vytvořil Max Vernon. Inspiroval se skutečnými událostmi, které se odehrály roku 1973 v New Orleans, ve státě Louisiana. Poslední den oslav festivalu Pride, tedy 24. června, zde byl spáchán žhářský útok na gay bar UpStairs Lounge, po kterém nese muzikál své jméno. V důsledku požáru zde zemřelo 32 lidí. Do roku 2016, kdy došlo k útoku v Orlandu, při němž zahynulo 49 osob, se tak jednalo o největší akt násilí proti LGBTQ komunitě v celé americké historii. Tato smutná událost byla navíc umocněna tím, že jí tehdejší autority ani média nevěnovali patřičnou pozornost a tento násilný čin nebyl dodnes vyšetřen.
Max Vernon dokončil muzikál roku 2013, kdy se také poprvé představil divákům, zatím však pouze v koncertní verzi. Od března 2016 pak probíhal workshop divadelní podoby muzikálu. Ve stejném roce došlo k nechvalně známému ozbrojenému útoku v Orlandu a tvůrčí tým, který se podílel na tehdejším workshopu, tak uspořádal benefiční koncertní verzi díla pro oběti a přeživší, jehož celý výtěžek připadl neziskové organizaci Equality Florida.
Jevištní podoba muzikálu The View UpStairs měla premiéru roku 2017 na newyorské Off-Broadwayi v Divadle Lynn Redgraveové, kde se dílo stalo hitem. Rok nato proběhla jeho mezinárodní premiéra v Sydney, v Austrálii. Obě tyto produkce byly nominovány na množství divadelních cen. Následovalo několik regionálních produkcí než se roku 2019 muzikál představil v Londýně, kde se konala jeho evropská premiéra. Roku 2022 byl pak muzikál uveden v Japonsku.
Muzikál The View UpStairs má pouze jedno dějství, přičemž celý jeho děj se odehrává v baru UpStair Lounge, v nějž se na chvíli promění divadelní jeviště. Spolu s hlavní postavou módního designéra, mileniála Wese, který právě zakoupil dnes již opuštěnou budovu zmíněného baru, se diváci přesouvají v čase do začátku 70. let – do doby těsně předtím, než došlo k oné tragické události. Muzikál tak dává nahlédnout do živoucí a uvolněné atmosféry oblíbeného podniku v časech jeho největší slávy, do životních osudů jeho návštěvníků a personálu i do mentality tehdejší společnosti. Max Vernon nechtěl, aby brutální čin z 24. června 1973 upadl v zapomnění, a proto se rozhodl vytvořit dílo, které bude jeho připomínkou a rovněž inspirací pro mladší generace k boji za rovnoprávnost. Zároveň je muzikál věnován obětem útoku i ostatním pravidelným návštěvníkům podniku UpStairs Lounge.
Londýnské uvádění bylo naplánováno na limitovaný počet repríz, které probíhaly o letních prázdninách od 18. července do 24. srpna v divadle Soho. V hlavní roli Wese se objevil Tyrone Huntley, který se do širšího povědomí zapsal zejména svým ztvárněním Jidáše v oceňované produkci legendárního muzikálu Jesus Christ Superstar open-air divadla v Regent’s Parku, kde se Huntley v této roli představil dokonce ve třech uvedeních (v letech 2016, 2017 a 2020). V dalších rolích se objevili například Declan Bennet (Once, Carousel, Moulin Rouge!), který mimochodem ve zmíněném nastudování Jesus Christ Superstar ztvárnil Ježíše, John Partridge (Cabaret, Kočky, Dick Whittington), Victoria Hamilton-Barritt (In the Heights, Murder Ballad, Cinderella) či Carly Mercedes Dyer (Anything Goes, The Drifters Girl, Hadestown). Ve svém londýnském debutu se zde pak představil Andy Mientus (Bídníci, Probuzení jara, Bent), kterého mohou příznivci muzikálů znát zejména z oblíbeného amerického seriálu z prostředí Broadwaye Smash, ve kterém ztvárnil jednu z hlavních rolí.
Vlastní dojmy
„Dobrá hudba, nádherná scéna a perfektní výkony – to se mi vybaví, když se ohlédnu za evropskou premiérou The View UpStairs v divadle Soho. Přiznám se, že největším lákadlem při výběru tohoto muzikálu pro mě byl Andy Mientus, kterého jsem si jako velký fanoušek seriálu Smash nemohl nechat ujít vidět naživo. Kromě toho mě vždy zaujme, když dílo vypráví o skutečných událostech – a téma žhářského útoku v UpStairs Lounge, o kterém jsem nikdy dříve neslyšel, znělo opravdu zajímavě. Zážitek, který jsem dostal, však předčil má očekávání. Celá atmosféra čtvrti Soho, kde se stejnojmenné divadlo nachází, vás při cestě do divadla naladí na večer strávený v gay baru 70. let. Po vstupu do hlediště mě pak na místě, kde se obyčejně nachází jeviště, čekal krásně propracovaný prostor dobového baru. Diváci si zde dokonce mohli zakoupit omezený počet lístků k sezení přímo na „jevišti“ a stát se tak pro daný večer součástí živoucí kulisy tohoto podniku. Tohle všechno krásně podpořilo divadelní kouzlo přemístit se v čase a opravdu jsem si připadal, že celý večer nesedím v hledišti divadla ale v UpStairs Lounge. Skvělé výkony umělců, zmíním zejména Declana Benneta, dodaly příběhu obrovskou uvěřitelnost. Příběh, mísící dojemné ale i velmi hořkosladké až spíše jen hořké momenty tak diváky, troufám si říct, opravdu zasáhl. Lehké mrazení v zádech mi pak při skončení představení zůstalo z vědomí toho, co se za pár minut (myšleno v čase konce příběhu) v baru, kde jsem v přeneseném slova smyslu strávil večer, má stát – a to ještě umocnil fakt, že se to ve skutečnosti opravdu stala. Silný příběh, proložený několika skvělými hudebními výstupy a korunován výbornými výkony za mě značil opravdu povedenou evropskou premiéru díla a věřím, že se v blízké budoucnosti jistě setkáme s jeho revivalem. The View UpStairs je muzikál o přátelství, komunitě, naději, o tom, jak dalekou cestu jsme jako společnost ušli a také o tom, jak daleko je ještě třeba dojít – i proto stojí za návštěvu.“