Muzikál patří k velmi populárním a divácky vděčným žánrům. Jeho cesta na výsluní však vůbec nebyla snadná. Zatímco v anglofonním prostředí má dlouhou tradici a je kritikou velmi kladně přijímaný, v Evropě si musel své místo tvrdě vybojovat.
Skutečnost, že muzikál, jeho tvůrci a inscenace patří v New Yorku či v Londýně k velmi uznávané součásti kulturního dění, není pochyb. Získávají ceny Tony, velmi ceněné Pulitzerovy ceny nebo Ceny Laurence Oliviera. Britská královna Alžběta II. už mnohokrát povýšila špičkové muzikálové tvůrce za jejich zásluhy do rytířského stavu – a nejde zdaleka jen o skladatele Andrewa Lloyda Webbera nebo libretistu Tima Rice. Na evropském kontinentě to ale má muzikál trochu složitější. Kupříkladu v Německu jej stejně jako u nás divadelní kritici řadu let ignorovali nebo na něm nenechali nit suchou. Obzvláště podhodnocovány byly tzv. repliky, tedy přesné kopie londýnských a broadwayských inscenací, jako jsou Fantom opery, Bídníci či Kočky. Ty byly dokonce někdy přirovnávány k jídlu u McDonalda.
Přesto se před několika desítkami let našli v kruzích německých kritiků a teatrologů jednotlivci, kteří muzikál obhajovali a dosáhli i toho, že byl přijat do osnov divadelní vědy na několika tamějších univerzitách. Tito doslova poslové muzikálu, desítky let sbírali vše, co se muzikálu ve světě i v Německu týkalo. Knihy, životopisy, programy, plakáty, nahrávky na CD, video záznamy a dokonce i merchandising, tedy suvenýry v podobě hrnků, triček, přívěšků, či tužek. A když něco sbíráte třebas dvacet, či třicet let, máte toho v pracovně nakonec tolik, že už se vám to tam ani nevejde.
A protože tito milovníci muzikálu spolu řadu let spolupracovali a většinou se i mezi sebou znali, rozhodli se asi před deseti lety, že svoje sbírky svěří do rukou profesionálních archivářů. Vše věnovali Centru populární kultury a hudby se sídlem ve Freiburgu na jihozápadě Německa. V jeho rámci byl vytvořen Muzikálový archiv, tedy centrum pro muzikál, operetu a další hudebnězábavné divadelní formy. Vše bylo zaevidováno, katalogizováno, správně seřazeno a zpřístupněno veřejnosti odborné i divácké.
Minulý měsíc se právě tato sbírka stala státem chráněným památkovým objektem. Požívá tak zákonnou ochranu památkové péče a tím i uznání své důležitosti a nenahraditelnosti. Pro všechny, kdož před desítkami let začali doma ukládat svoje první programy a LPíčka z Broadwaye, Londýna, Berlína, či Vídně, je to velké zadostiučinění, že jejich snaha měla a má smysl. A samozřejmě, že i muzikál je brán jako součást kultury a umění a ne jen jako pokleslý šoubyznys.