Minulý týden zemřel jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů a textařů minulého století. Autor slavné písně Goldfinger ze stejnojmenné bondovky i držitel významných hudebních, filmových i divadelních ocenění. Připomeňme si jej tedy rozhovorem, který vznikl exkluzivně pro Muzikál Expres v roce 2005, kdy se slavný skladatel přijel podívat do Prahy na českou premiéru muzikálu Jekyll & Hyde, který napsal společně s Frankem Wildhornem.
Bylo vám prý patnáct let, když jste se rozhodl, že svůj život zasvětíte psaní písní. Nejen komponování hudby, ale i psaní textů a libret. Za své písně jste získal nejprestižnější světové ceny – Oscara, Grammy nebo několikrát prestižní Cenu Ivora Novella pro autory písní. Která z těchto cen má pro vás největší význam?
Všech si vážím a všechny pro mne mají svůj význam, protože zároveň reprezentují teritoria a světy, ve kterých jsem se se svými písněmi prosadil. Grammy a Oscar USA a svět populární hudby a filmu, Ceny Ivora Novella mou rodnou Británii a svět showbusinessu jako takový. Ale dětský sen se mi asi splnil ve chvíli, kdy jsem dostal prvního ze svých dvou Oscarů.
Za co byl?
Za píseň Talk To The Animals do slavného filmu Doctor Doolittle z roku 1967 s Rexem Harrisonemv hlavní roli.
Proč se právě Oscar stal vaší vysněnou životní metou?
Jako kluk jsem strašně miloval filmové muzikály, které produkovalo slavné hollywoodské studio MGM. Zbožňoval jsem hvězdy tohoto studia – režiséra Vincenta Minelliho a všechny jeho filmy nebo Judy Garlandovou, Freda Astaira a Gena Kellyho. A snil jsem, že se někdy na nějakém filmovém muzikálu tohoto studia budu podílet. A to se mi také splnilo. Díky poslednímu muzikálu, který studio MGM natočilo v roce 1982. Ten film se jmenoval Victor/Victoria, hlavní roli v něm hrála Julie Andrewsová a já za písně do tohoto filmu dostal svého druhého Oscara. Od té doby věřím na to, že když si něco vysníte a za svým snem skutečně jdete, jednou se vám ten sen splní.
Víte, že jevištní verzi tohoto vašeho muzikálu Victor/Victoria uvedlo na konci 90. let pražské Hudební divadlo Karlín s Michaelou Dolinovou v hlavní roli?
Ne, až do těchto dní jsem o tom neměl nejmenší tušení. Ale potěšilo mne, když jsem dostal divadelní program pražské inscenace, který rozhodně obohatí můj soukromý archív. Z něho jsem poznal, že váš soubor skvěle vypadal, že jste měli krásné kostýmy a výpravu. Tedy věci, které se rozhodujícím způsobem podílejí na tom, jak je muzikál diváky přijat. Každopádně to pro mne bylo moc příjemné překvapení. Ale abych byl upřímný, nečekaly mne v Praze jen příjemné zážitky. Byl jsem se podívat v původní budově Hudebního divadla Karlín, které v roce 2002 tak katastrofálně poničila povodeň. Pevně doufám, podobně jako jistě i vy, že se tahle nádherná budova v říjnu příštího roku zaskví v nové kráse. Moc se těším na to, že se do ní budu moci přijet podívat na náš muzikál Jekyll & Hyde, jehož premiér v pražském Kongresovém centru jsem se teď účastnil.
V roce 1989 jste se jako čtvrtý Brit v historii stal po Noelu Cowardovi, Johnu Lennonovi a Paulu McCartneymu členem Americké síně slávy pro textaře písní. Určitě k tomu přispěl i dlouhý seznam hvězd, které vaše písně nazpívaly – Frank Sinatra, Barbra Streisandová, Tom Jones, Liza Minelliová, Ray Charles nebo Placido Domingo.
Vidíte a já nikdy nepsal popové písně. Napsal jsem bezmála sto velmi úspěšných písní, ale nikdy mi nešlo o to, abych s nimi pronikl na přední místa světových hitparád. Vždy jsem psal písně s myšlenkou na určitý film nebo muzikál. A když se pak dílo, na kterém jsem se podílel, s úspěchem uvedlo, zpěváci světových jmen si velmi často z mých filmových nebo muzikálových písní obohacovali repertoár. A na to jsem skutečně mimořádně hrdý a moc mne to těší. Přesto jste zapomněli zmínit umělce, se kterým jsem nejčastěji spojován. Černošského entertainera první velikosti Sammyho Davise Jr.
Nezapomněli. Právě jsme se vás na něho chtěli zeptat, protože vy dva k sobě prostě neodmyslitelně patříte.
Se Sammym jsem se poprvé sešel v 60. letech v Londýně, kde tenkrát poprvé vystupoval a kde se právě hrál můj druhý westendský muzikál Stop the World – I Want to Get Off. Sammy se na náš muzikál přišel podívat a tohle dílo si zamiloval tak, že čtyři písně z tohoto muzikálu nazpíval na desky a udělal z nich hity. Takové, že se tenhle muzikál hrál i na Broadwayi. Tehdy jsme se tak spřátelili, že Sammy začal v následujících letech pravidelně v mých dílech nacházet písně, kterými obohacoval svůj repertoár a stal se tím nejlepším propagátorem mé autorské tvorby. Nakonec nahrál více jak šedesát písní, které jsem napsal. Když v roce 1990 zemřel, přišel za mnou legendární černošský producent, skladatel, muzikant a spolutvůrce úspěchů Michaela Jacksona Quincy Jones s nápadem, že bychom se měli pokusit dramatické životní osudy Sammyho Davise Jr. zpracovat jako muzikál a využít pro něj písně, které jsem napsal a které nazpívali lidé, jejichž osudy se prolnuly s životem Sammyho. A těmi lidmi byli lidé jako Frank Sinatra nebo Liza Minelliová, kteří se Sammym nejen podnikli řadu turné, ale byli i jeho blízkými přáteli. Společně s Quincy Jonesem teď v Houstonu, na Miami a v Los Angeles prověřujeme nejvhodnější umělce pro hlavní roli, které jsme si už vytipovali. Dříve ale asi vznikne televizní verze a teprve na základě jejího případného úspěchu vznikne jevištní muzikál.
Je vám dvaasedmdesát let a muzikál Jekyll & Hyde jste napsal s Frankem Wildhornem, který je o šestadvacet let mladší než vy. S ním jste také přijel na pražské premiéry tohoto muzikálu. Vzpomenete si ještě dnes na vaše úplně první setkání?
Samozřejmě. Frank přijel do mého domu v Kalifornii v roce 1988. Přivezl s sebou svou hudbu k Jekyllovi a ta mne nadchla tak, že jsem si tenkrát řekl, že tohohle hocha nesmím od sebe nechat odejít, aniž si plácneme. Taky mne zaujalo, že bedlivě vyslechl mé připomínky a okamžitě se je rozhodl akceptovat. A to mladí lidé, mladší bezmála o dvě generace, přece normálně nedělají. O dva roky později se náš muzikál Jekyll & Hyde dočkal svého prvního uvedení v texaském Houstonu, aby se v roce 1997 dočkal své broadwayské premiéry. Na Broadwayi se hrál do roku 2001 a zaznamenal tam neuvěřitelných 1 500 repríz.
Jak jste spokojen s pražskou verzí muzikálu Jekyll & Hyde?
Jsem navýsost spokojen a neříkám to jen ze zdvořilosti, protože jde skutečně o prvotřídní inscenaci. Pražští tvůrci mne neskutečně překvapili a potěšili. Díky. A můj obdiv patří i oběma představitelům Jekylla a Hydea – Danielu Hůlkovi a Mariánovi Vojtkovi, a dvěma představitelkám hlavních ženských rolí – Tereze Duchkové a Ivetě Dufkové. Dvojrole Jekylla a Hydea je nesmírně náročná po pěvecké a fyzické stránce, a tak bych rád oběma pánům, kteří ji v Praze hrají a zpívají, popřál, aby následovali svého španělského předchůdce jménem Rafael. To je populární španělský zpěvák, který tuhle roli začal hrát v roce 2000, kdy mu bylo šedesát, a během následujících osmnácti měsíců ji ani jednou nevynechal. A to se tam Jekyll hrál sedmkrát týdně!
V kolika jazycích už váš Jekyll & Hyde zpíval?
Vedle angličtiny to už byla němčina, čeština, japonština, švédština, holandština, maďarština a dánština. A zanedlouho bych se měl dočkat jeho uvedení v korejštině, čínštině a v ruštině. Jen mne mrzí, že se Jekyll & Hyde ještě nedočkal uvedení v Londýně, kde se jeho příběh odehrává.
Proč?
Protože my, Angličané, jsme někdy strašně pomalí a všechno nám hrozně dlouho trvá.
Pracujete společně s Frankem Wildhornem na nějakém dalším díle?
Napsali jsme spolu muzikál Cyrano z Bergeracu, který by měl být příští rok uveden v Londýně, v Madridu a v Budapešti. Zatímco Jekyll je thriller, tak Cyrano bude romantická romance se vším všudy, která má podle mého názoru před sebou celosvětový úspěch. Věřím, že se Cyrano dočká své premiéry i ve zrekonstruované budově pražského Hudebního divadla v Karlíně. Protože neexistoval anglický překlad tohoto úžasného díla, napsal jsem anglické texty k tomuto muzikálu na motivy těch původních francouzských.
Co je pro vás podstatné ve chvíli, kdy se máte rozhodnout, zda vstoupíte do nějakého projektu? To, že vás na něm něco zaujme nebo částka, která je vám za účast v něm nabízena?
Musím se na první pohled zamilovat do toho nejzákladnějšího, co má každý správný film nebo muzikál mít. Tedy do jeho příběhu. Pokud se tak stane, mohou se mnou producenti na sto procent počítat. A je jedno, zda na díle pracuji sám nebo s tak skvělými lidmi a umělci, které jsem během svého života potkal, a z nichž bych rád hlavně uvedl světově proslulé skladatele filmové hudby Henryho Manciniho, Johna Williamse, Johna Barryho nebo Jula Styna.
Na co hlavně myslíte, když píšete hudbu, libreto nebo texty k novému muzikálu?
Můj přítel, slavný muzikálový skladatel Alan Jay Lerner, jednou prohlásil, že už z názvu jednotlivých písní určitého muzikálu musí být jejich čtenáři jasné, o čem daný muzikál bude. Takže se snažím o co největší srozumitelnost. V hudbě i v textech, které píši současně. Jinak to nakonec ani neumím. Momentálně mám plnou hlavu mého projektu, který byl již s úspěchem uveden v Londýně. Jde o jevištní verzi muzikálu Doctor Doolittle, který se bude od června hrát na Broadwayi, takže rovnou z Prahy letím do New Yorku, abych byl přítomen zkouškám tohoto muzikálu. Myslím, že to bude opravdová bomba. Alespoň v to moc doufám, protože tenhle muzikál bude neskutečně nákladný a chceme jím do hlediště přilákat rodiny s dětmi, jak se to podařilo Andrewovi Lloydovi Webberovi s jeho muzikálem Kočky.
Zmínil jste vašeho krajana Andrewa Lloyda Webbera. Co o něm soudíte?
Je to všestranně talentovaný člověk a já dobře vím, co říkám, protože ho dobře znám pětatřicet let. To, že se mu dobře daří jako skladateli muzikálů, je jen jedna stránka. On je nesmírně prozíravý ale i ve světě podnikání a díky tomu se většina toho, do čeho se pustí, proměňuje ve zlato. Stejné štěstí má i ve svém velkém koníčku, kterým je sbírání obrazů. On má prostě absolutně úžasný čich na spoustu věcí a díky tomu taky je tam, kde je. Navíc umí zdravě a ve správný okamžik riskovat, a to je taky vlastnost, se kterou se musíte narodit. Ve stejné době, kdy jsem psal muzikál na motivy Druhého přikázání Ježíše Krista, pracoval Andrew s Timem Ricem na muzikálu Jesus Christ Superstar. A zatímco já nevěřil, že dílo s biblickým námětem může uspět, oni to riskli a skvěle jim to vyšlo. Jen si myslím, že mu v posledních letech chybí správný spolupracovník, jakým byl v začátcích jeho kariéry textař a libretista Tim Rice, se kterým také napsal podle mne svá nejlepší díla – Jesus Christ Superstar a Evita. Ale dát je dva dohromady, je jako snažit se spojit oheň a vodu. Tak diametrálně odlišní lidé to jsou. Což jim ale nic neubírá na tom, jak skutečně kvalitní lidé to jsou.
Co si myslíte o filmové verzi Lloyd Webberova muzikálu Fantom opery?
No, že to bude další z Andrewových triumfů. Potkali jsme se spolu na předávání Oscarů, které pro něho slavně nedopadlo. Já si ale přesto myslím, že to nic neznamená, protože film má všude na světě úspěch a myslím si, že jeho prodej na DVD zlomí všechny dosavadní rekordy. Vezměte si, kolik lidí tenhle muzikál od jeho premiéry v roce 1986 ve světě vidělo. Jejich počet mne utvrzuje v tom, že si zážitek, kterého se jim v divadlech po celém světě dostalo, budou chtít kdykoliv doma zopakovat. A tudíž si na DVD koupí filmovou verzi tohoto muzikálu, které mnozí vyčítají, že právě jen opsala verzi jevištní. V tom je ale podle mne právě její genialita a doufám, že mne o tom budoucnost přesvědčí. I v tomhle případě si totiž myslím, že je Andrew zase o krok přede všemi a že i tentokrát dobře věděl, co čeho se s režisérem Joelem Schumacherem pouští. Strašně mu držím palce, aby se mu povedly všechny jím chystané projekty. Říkal mi, že se v Londýně mají znovu hrát Kočky a že se mu pro filmovou verzi jeho muzikálu Sunset Boulevard podařilo získat americkou herečku Glenn Closeovou, která si roli Normy Desmondové už zahrála na Broadwayi.
Bude vás v New Yorku doprovázet ona krásná žena, se kterou jste byl viděn v Praze?
Samozřejmě, protože ta krásná žena je mojí manželkou. A to už celých šestačtyřicet let! To, že jsem jí potkal, považuji za největší zázrak mého života.
Jak jste se seznámili?
Před lety mi zavolal kamarád, že začíná natáčet film, ve kterém má hrát herečka, která je podle něho mou vysněnou ženou. Tak jsem je pozval na čaj o páté a od té doby jsme s Evie spolu. Zažila se mnou úspěchy i chvíle, kdy mé muzikály byly pro neúspěch staženy z repertoáru. A právě od ní jsem se naučil, že ve chvílích štěstí i proher, se člověk za to, co ho potkalo, nesmí cítit příliš zodpovědný. Protože v životě jednou něco funguje a jednou zase ne. Takže jsem se naučil žít s pocitem, že úspěch i propadák jedné jediné věci se nemusí v životě opakovat, a tak stále stejně dychtivě očekávám, co mi přinese další den. A vím, že každý den svého života se mohu spolehnout jen sám na sebe a na práci, kterou jsem udělal.
Rozhovor vedli Jan Adam a Michael Prostějovský (12. 3. 2005, Praha).