Floyd Collins: Příběh, jenž sledovala celá Amerika

Některé náměty jako by si o muzikál přímo říkaly. Velké milostné příběhy, slavné osobnosti, pohádkové světy nebo bouřlivé historické události – a pak je tu Floyd Collins. Muzikál o muži, který se při průzkumu jeskyně zaklínil pod zemí a marně čekal na záchranu. Na první pohled možná trochu zvláštní námět pro hudební divadlo. Jenže skutečný příběh Floyda Collinse je mnohem barvitější, než by se mohlo zdát, a také překvapivě současný.

Floyd Collins se narodil v roce 1887 v Kentucky, v kraji, který je dodnes proslulý rozsáhlými jeskynními systémy. Jeskyně byly jeho vášní a zároveň možnou cestou k lepšímu životu. Na začátku 20. století totiž v Kentucky propukla doslova jeskynní turistická horečka. Majitelé pozemků soupeřili o návštěvníky a nově objevená jeskyně mohla znamenat velmi slušný zdroj příjmů. Collins už měl jeden velký objev za sebou. V roce 1917 nalezl Crystal Cave, kterou se jeho rodina pokusila proměnit v turistickou atrakci, jenže ležela příliš daleko od hlavní silnice a návštěvníků nepřicházelo tolik, kolik Collinsovi doufali. Floyd proto hledal dál. Osudným se mu stal 30. leden 1925. Při průzkumu Sand Cave se protahoval úzkými podzemními chodbami, když se mu při cestě zpět uvolnil kámen a zaklínil mu nohu. Collins zůstal uvězněný v prostoru tak těsném, že se prakticky nemohl pohnout. Zpočátku se k němu ještě dařilo dostat. Záchranáři mu nosili jídlo a vodu, později k němu zavedli také elektrické světlo, které mu poskytovalo alespoň trochu tepla. Brzy ale bylo jasné, že dostat ho ven nebude jednoduché, a právě v tu chvíli se z neštěstí jednoho člověka začala stávat událost, kterou sledovala celá Amerika.

Do Kentucky začali přijíždět reportéři a fotografové a zprávy o Collinsově stavu plnily noviny po celé zemi. Jedním z těch, kteří se dokázali protáhnout až k uvězněnému muži, byl mladý novinář William „Skeets“ Miller z Louisville Courier-Journal. Díky své drobné postavě se dostal hluboko do jeskyně, s Collinsem hovořil a jeho reportáže přibližovaly čtenářům drama téměř v přímém přenosu. Millerova práce později přispěla k udělení Pulitzerovy ceny. Zájem veřejnosti mezitím nabýval neuvěřitelných rozměrů. K Sand Cave proudily tisíce lidí. Přijížděli novináři, zvědavci i lidé, kteří chtěli na celé události něco vydělat. Objevily se stánky s občerstvením a suvenýry a okolí jeskyně začalo připomínat pouť. Během neděle 8. února 1925 se podle americké National Park Service v okolí Sand Cave pohybovalo přibližně deset tisíc lidí. O několik desítek metrů dál přitom stále probíhal zoufalý boj o lidský život. Protože původní cesta k Collinsovi byla příliš nebezpečná, záchranáři začali hloubit novou šachtu. Když se 16. února konečně dostali až k němu, bylo pozdě. Floyd Collins byl mrtvý. Bylo mu 37 let. Jeho smrt ale zároveň definitivně stvořila legendu.

Příběh zaujal skladatele Adama Guettela a režisérku a libretistku Tinu Landau. Společně z něj vytvořili dílo, které se od běžné představy amerického muzikálu značně liší. Guettel měl přitom muzikál doslova v rodině. Jeho dědečkem byl Richard Rodgers, spoluautor takových klasik, jako jsou Oklahoma!, Carousel, Král a já nebo Za zvuků hudby. Jenže kdo by od vnuka jednoho z nejslavnějších broadwayských skladatelů očekával pokračování v rodinném stylu, byl by zklamán – nebo spíš příjemně překvapen. Guettel si od začátku hledal vlastní hudební cestu. Ve Floyd Collins využívá prvky amerického folku a bluegrassu, které odkazují ke Kentucky a prostředí, v němž se příběh odehrává. Vedle nich ale stojí poměrně složité harmonie a vokální pasáže, které mají ke klasickému komerčnímu broadwayskému muzikálu daleko. Velkou roli hraje také samotná jeskyně. Floydův hlas se odráží od jejích stěn a ozvěna se stává součástí hudby. Je to jednoduchý, ale velmi působivý nápad. Muž, který je pod zemí úplně sám, zpívá – a jedinou odpovědí je mu jeho vlastní hlas.

Muzikál měl první profesionální uvedení v roce 1994 na American Music Theater Festival ve Filadelfii. O dva roky později se dostal do New Yorku, kde jej uvedlo Playwrights Horizons. Na Broadway ale tehdy nedošel. Off-broadwayská produkce odehrála jen 25 představení. Mohlo tím všechno skončit, jenže Floyd Collins si postupně začal žít vlastním životem. V dalších letech vznikaly nové inscenace a nahrávka původního obsazení pomáhala šířit titul mezi fanoušky muzikálového divadla. Z nenápadného díla se postupně stal kultovní muzikál, který možná neznala široká veřejnost, ale mezi divadelníky a milovníky žánru měl stále silnější jméno. Adam Guettel mezitím dokázal, že jeho úspěch nebyl náhodný. V roce 2005 se na Broadway dostal jeho The Light in the Piazza a Guettel za něj získal dvě ceny Tony – za hudbu a orchestrace. Jen Floyd Collins zůstával mimo Broadway až do roku 2025. Téměř třicet let po newyorském uvedení v Playwrights Horizons se muzikálu ujalo Lincoln Center Theater. Do titulní role byl obsazen Jeremy Jordan, kterého muzikáloví diváci znají například z muzikálů Newsies, Bonnie & Clyde nebo Velký Gatsby. Režie se znovu ujala Tina Landau, která stála u zrodu díla už v devadesátých letech. Broadwayská premiéra se uskutečnila 21. dubna 2025 ve Vivian Beaumont Theater. Pro muzikál, který byl dlouhá léta považován spíš za pozoruhodný kultovní titul, to byl malý divadelní zázrak. Inscenace získala šest nominací na cenu Tony, mimo jiné za nejlepší revival muzikálu. Nominaci získal také Jeremy Jordan za výkon v titulní roli. Broadwayská cesta Floyda Collinse skončila 22. června 2025 po 72 představeních.

Co nás na příběhu fascinuje i po sto letech? Možná je to právě tahle otázka, která dělá z Floyda Collinse něco víc než jen muzikál podle skutečné události. Když se člověk podívá na to, co se v Kentucky v roce 1925 odehrálo, najde v tom až nepříjemně známý obraz dneška. Jeden člověk bojuje o život a kolem jeho neštěstí se postupně vytváří mediální událost. Každý chce mít nejnovější informaci. Novináři soupeří o příběh. Lidé přijíždějí na místo, aby byli „u toho“. Šíří se fámy a spekulace a tragédie se postupně mění v podívanou. Před sto lety nebyly sociální sítě, internet ani nepřetržité televizní zpravodajství. Princip ale příliš odlišný nebyl. A je tu ještě jeden paradox. Floyd Collins chtěl objevit jeskyni, která by přilákala návštěvníky a přinesla jeho rodině peníze. Toužil po úspěchu a po objevu, o kterém se bude mluvit. Nakonec se o něm skutečně dozvěděla celá Amerika. Jen za cenu, kterou si určitě nepředstavoval. Adam Guettel a Tina Landau proto nevytvořili pouze muzikál o nešťastné nehodě v jeskyni. Floyd Collins je také příběhem o touze po úspěchu, rodině, americkém snu a lidské fascinaci cizím neštěstím. Možná právě proto nezapadl, přestože jeho první newyorské uvedení čítalo pouhých 25 představení. Trvalo téměř tři desetiletí, než se dostal na Broadway. Když se tak konečně stalo, skutečný Floyd Collins byl po smrti přesně sto let. Příběh muže uvězněného hluboko pod zemí se tak po století znovu ocitl ve světle reflektorů.

Autorkou článku je Petra Bartoňová.