Muzikál Company je jedním z nejvýznamnějších děl amerického skladatele, libretisty a čerstvého devadesátníka Stephena Sondheima. Premiéru měl na Broadwayi již před padesáti lety: 26. dubna 1970.
Jeho příběh čerpá z toho, v jakém stavu se nacházela značně neurotická společnost v New Yorku koncem 60. let. Hlavní hrdina příběhu, pětatřicetiletý Robert, je vystavován enormnímu tlaku svých pěti ženatých přátel z vyšší střední třídy. Proti jeho vlastnímu názoru se ho snaží přesvědčit, že optimální cestou životem je manželství. Robert se postupně s jednotlivými páry setkává a odhaluje skutečné zákulisí jejich vzájemných vztahů. Nakonec přece jen dojde k závěru, že život ve dvou je menší zlo než žít sám. Prvotní rukopis díla však vycházel z poněkud větších pochybností o tom, která z obou cest je ta pravá.
Company zároveň znamenala počátek Sondheimovy užší spolupráce s významným producentem a režisérem Broadwaye Haroldem Princem při vytváření tzv. koncepčního muzikálu. Právě tímto souslovím je charakterizován druh muzikálu, v němž se hudba, texty, tanec, dialogy, scénografie i ostatní složky díla podřizují jediné ústřední myšlence, kterou chce autor předat divákům k jejich vlastnímu přemýšlení.
Muzikál Company se záhy po své broadwayské premiéře dostal také na londýnský West End a od té doby byl v obou městech uveden ještě několikrát. Pozoruhodný byl například broadwayský revival z roku 2006, v němž se herci sami navzájem doprovázeli na hudební nástroje. V roce 2011 pak byla Company nastudována v koncertním provedení s doprovodem Newyorské filharmonie.
Před dvěma lety vznikla v Londýně zbrusu nová verze muzikálu, v níž bylo u některých postav prohozeno pohlaví – hlavním hrdinou tedy tentokrát nebyl muž, ale dívka jménem Bobbie. Muzikál totiž nebyl v tomto případě pojatý jako pohled do doby, kdy byl napsán, ale jako zcela současné dílo – a dnes je ústřední problém, zda je potřeba se v pětatřiceti už opravdu usadit a vdát se či oženit, daleko naléhavější v případě ženské hrdinky. Změny se dotkly také postav jejích tří potenciálních partnerů a současnou společnost také lépe reprezentuje přítomnost stejnopohlavního páru. Je ale pozoruhodné, že všechny tyto změny si nevyžádaly příliš velké textové úpravy. Sám Sondheim měl z tak významného posunu, jako je změna hlavního hrdiny na hrdinku, původně značné obavy. Rozhodl se ale důvěřovat uznávané režisérce Marianne Elliott, která s nápadem přišla – a to na základě ukázky, kterou mu režisérka připravila, ale také odezvy mladších generací, které bez znalosti originálu vnímaly nové pojetí s naprostou samozřejmostí.
Velmi zdařilá londýnská inscenace posléze získala hned několik prestižních divadelních cen Laurence Oliviera. Kromě ceny za nejlepší muzikálový revival byla za svůj výkon oceněna také legendární zpěvačka Patti LuPone. Tato úspěšná inscenace byla před časem přesunuta také na newyorskou Broadway, aktuálně je však její uvádění přerušeno kvůli uzavření všech divadel v souvislosti s pandemií koronaviru.