Na 15. června připadá jedno významné výročí – právě v tento den před 55 lety měl premiéru jeden z nejzajímavějších počinů autorské dvojice Suchý – Šlitr, a sice Dobře placená procházka. Toto dílo se zásadně odlišovalo jak od předchozích děl slavné autorské dvojice, tak i celkové semaforské kabaretně-revuální poetiky. Procházka byla totiž celá prokomponovaná, resp. celá zpívaná, tedy bez mluvených pasáží. V podstatě tak odpovídala operní formě: i proto jí tvůrci označili jako „jazzová buffopera“.
Dobře placená procházka byla poprvé uvedena 15. června 1965 v režii Jána Roháče na jevišti Divadla Semafor. Účinkovaly v ní tehdejší velké hvězdy této scény: Hana Hegerová, Eva Pilarová, Naďa Urbánková, dále tehdejší semaforský nováček René Gabzdyl a samozřejmě i Jiří Suchý a Jiří Šlitr.
Hlavním tématem originálního příběhu Suchého a Šlitrovy Dobře placené procházky je působení moci peněz na lidské bytosti a jejich city. Mladí manželé Uli a Vanilka se s pomocí záludného advokáta chystají rozvést. V předvečer jejich rozvodu však listonoš přináší telegram se zprávou o úmrtí Vanilčiny bohaté tetičky z Liverpoolu, jež ve své závěti odkázala dosud nenarozenému dítěti Vanilky a Uliho milion liber. Pod tlakem lákavé vidiny značného množství peněz se Uli s Vanilkou chtějí opět sblížit a pokusit se o naplnění závěti. Jejich vztah se však už zcela rozpadl, a tak se Vanilka pokusí svést listonoše. Toho však tento přístup urazí, a proto jí předává další telegram: tetička podle něj není mrtvá, ale přijíždí – a to právě nyní. Anglická teta však znovu umírá poté, co se ji pokusí svést lstivý advokát. Představení posléze končilo druhým zmrtvýchvstání tetičky a za doprovodu parodované árie o „dobře placené procházce po nejkrásnější krajině“ rozhazováním bankovek z dědictví mezi diváky…
Jak je z popisu patrné, reálný děj průběžně narušovaly absurdní události, které by se ve skutečnosti nikdy stát nemohly – náhle, v nečekaný okamžik se zjevila postava advokáta, listonoše, nebo mrtvé tetičky, aby posunula nebo zásadně změnila průběh děje, resp. životních osudů Uliho a Vanilky.
Orchestrální doprovod a sborové hlasy během představení Dobře placené procházky v Semaforu překvapivě nezaznívaly živě, ale reprodukovaně z nahrávky. Celé dílo je hudebně i textově prokomponované, autoři dokázali hudbu a poetické, básnicky mimořádně kvalitní texty dokonale provázat.
V roce 1966 natočili Dobře placenou procházku v původním obsazení a jen s mírnými změnami v závěru Miloš Forman a Ján Roháč. Suchého a Šlitrova hra se později dočkala několika dalších uvedení u nás i za hranicemi – ze všech zmiňme alespoň inscenaci Národního divadla v Praze z roku 2007 v režii Miloše a Petra Formanových, nebo aktuální nastudování v plzeňském Divadle J. K. Tyla v režii Dalibora Gondíka.