Půlstoletí slavných Follies

Letos je tomu přesně půl století od světové premiéry slavného muzikálu Stephena Sondheima Follies. Příběh o osudech několika lidí, kteří se setkají v muzikálovém divadle před demolicí, byl už krátce po premiéře označen za potenciální muzikálovou klasiku. A tuto předpověď také naplnil, jelikož se dočkal několika obnovených broadwayských premiér i řady dalších nastudování po celém světě.

K sepsání muzikálu Sondheima inspiroval novinový článek z New York Times o setkání několika účinkujících z legendárních Ziegfield Follies, tedy revue uváděných na Broadwayi na počátku 20. století. Rozhodl se proto popsat fiktivní setkání několika umělců v divadle, kde o mnoho let dříve začala jejich kariéra. Kromě milých vzpomínek ale takové střetnutí vyvolává také dramatické momenty a otevírá staré rány. Nikdo z přítomných už není v rozpuku mládí, ne každému se kariéra vydařila podle představ a ani jejich vzájemné vztahy nejsou bez komplikací, které navíc mohou vážně narušit i jejich současná manželství.

Stephen Sondheim začal na muzikálu s původním názvem The Girls Upstairs pracovat krátce po roce 1965, přičemž premiéra byla plánovaná na rok 1967. Nakonec z ní však sešlo, když producent David Merrick od projektu odstoupil. Po dalších peripetiích tak muzikálu na svět pomohl až Harold Prince, který už v minulosti se Sondheimem spolupracoval – například při přípravách muzikálů West Side Story či A Funny Thing Happened on the Way to the Forum.

Muzikál Follies odkazuje k revuální tradici meziválečného období, čemuž odpovídá i hudební styl a ladění jednotlivých čísel. Stephen Sondheim se zde totiž pokusil přiblížit vaudevillovým vystoupením a v některých pasážích přímo imitoval hudební skladatele z počátku 20. století. Revuální charakter muzikálu je dán také tím, že existuje několik jeho verzí a s trochou nadsázky se dokonce dá říct, že neexistují ani dvě inscenace, které by stavěly na zcela shodné verzi díla.

Světová premiéra muzikálu Follies se odehrála 4. dubna 1971 na Broadwayi, přičemž inscenaci režíroval sám producent Harold Prince. I přes vcelku kladné kritické ohlasy muzikál po zhruba pětistovce repríz skončil ohromným finančním neúspěchem, tvůrci tak mohli mít radost aspoň z jedenácti nominací na cenu Tony, z nichž nakonec proměnili sedm.