Ve středu 3. června uplynulo plných 45 let od světové premiéry muzikálu Chicago. Tento společensko-kritický a satirický muzikál patří mezi nejvýznamnější díla autorské dvojice John Kander a Fred Ebb a po jejich Kabaretu je dalším důkazem toho, že klíčem k úspěchu nemusí být jen zábavnost a nezávaznost.
V případě Chicaga autoři sáhli přímo do svědomí vlastní „země svobody a neomezených možností“ a na půdorysu skutečné události z dvacátých let předložili divákům nanejvýš strhující formou své hudební drama, jehož poselství zní jasně: spravedlnost je slepá a kdo má peníze, ovládá vše. Forma anti-iluzivního divadla s řadou brechtovských prvků a jedinečným jazykem jazzové hudby a tance pak jednoznačně odlišuje tento muzikál od většiny jeho vrstevníků.
Tvůrci se nechali inspirovat dvěma skutečnými případy, ke kterým ve dvacátých letech v Chicagu došlo. Maurine Dallas Watkinsová, tehdy mladá novinová reportérka, je popsala na stránkách Chicago Tribune a později na toto téma vytvořila divadelní hru, na jejímž půdorysu napsal režisér a choreograf Bob Fosse společně s textařem Fredem Ebbem libreto muzikálu.
Již dávno předtím se ale příběh dočkal i filmové podoby, a to dokonce hned dvakrát. Už na konci 20. let totiž vznikl němý film s názvem Chicago a posléze na začátku let čtyřicátých film samozřejmě už zvukový – jmenoval se Roxie Hart a roli Velmy v něm ztvárnila Ginger Rogersová.
Příběh muzikálu Chicago se odehrává v roce 1924 ve stejnojmenném americkém velkoměstě, ovládaném nejen jazzem, nýbrž především zločinem a korupcí. Přesněji řečeno, odehrává se převážně v ženském vězení, kde skupina žen různého věku a z rozličných společenských poměrů čeká na soud pro minimálně jednu vraždu. Za těchto okolností se setkávají dvě kabaretní a po slávě toužící umělkyně Roxie Hart, která zastřelila svého milence, a Velma Kellyová, jež zavraždila svého manžela poté, co jej přistihla in flagranti s vlastní sestrou.
První jmenované se díky šikovnému a úplatnému právníkovi Billy Flynnovi a za vydatné pomoci jím manipulovaného tisku podaří přesvědčit nejprve veřejnost a poté i porotu o své nevinně. Zprvu je mediální „vražedkyní týdne“ a jako loutka manipulovaná právníkem líčí před porotou jím vykonstruovanou podobu případu, v níž se z pachatelky stává obětí.
Příprava na proces není jednoduchá. Advokát Flynn dává Roxie jasně najevo, že před porotou není hvězdou ona, nýbrž on. On je zároveň dirigentem pro nástroje a city, na které musí ona během procesu hrát. A nebude-li Roxie poslouchat, ví, co na ni čeká. Podobného výsledku jako v případě Roxie dosahuje Flynn poté i v případě Velmy. Obě ženy se pak – vlastně proti své vůli a s různými pocity – vydávají na společnou trnitou cestu show businessu.
V původní inscenaci Chicago byla do role Velmy obsazena jedna z předních broadwayských hvězd Chita Rivera, přesto premiéra zaznamenala jen průměrný úspěch. Zájem obecenstva o tento muzikál vzrostl teprve poté, co roli Roxie převzala Liza Minelli.
Největšího úspěchu se ale muzikál Chicago dočkal o více než dvacet let později. Obnovená premiéra vycházející z původní koncepce a choreografie Boba Fosseho se konala v roce 1996 v New Yorku. Poté následovaly identické verze v Londýně, Vídni a Berlíně. V roce 2002 pak byla do kin uvedena dnes téměř kultovní filmová podoba muzikálu Chicago. Do role advokáta Flynna byl obsazen Richard Gere, dvě hlavní ženské role obžalovaných získaly Catherine Zeta-Jones a Renée Zellweger. Film sklidil rovněž šest oscarových ocenění po třinácti nominacích, včetně ceny za nejlepší film roku. Další sošku pak mimo jiné získala i Catherine Zeta-Jones a výtvarník kostýmů.