30. června letošního roku uplyne přesně šedesát let od světové premiéry muzikálu Oliver! v Londýně, který hraje významnou roli v historii britského, ale vlastně i světového muzikálu. Za prvé se rok po premiéře dočkal své úspěšné broadwayské premiéry, a to jako první anglický muzikál vůbec. Za druhé, za oněch 60 let se stal v mnoha nových nastudováních jedním z nejnavštěvovanějších muzikálů v Londýně, ale vlastně i na celém světě.
Hudba i texty muzikálu Oliver! pocházejí z pera Lionela Barta, kterého jeho dílo proslavilo po celém světě. Tehdy třicetiletý Bart sám napsal libreto, texty písní a složil neobyčejně nápaditou hudbu s celou řadou dodnes hraných a populárních melodií. O to pozoruhodnější je, že tento skladatel byl vlastně samouk a ani pořádně neznal noty. Nikdy před tím, a ani nikdy poté však už Bart nenapsal nic, co by mělo větší úspěch.
Lionel Bart při psaní muzikálu Oliver! použil mnoha účinných metod a postupů jako jeho zaoceánští kolegové a konkurenti a především vyšel z osvědčené literární předlohy Charlese Dickense s dokonale vystavěným dějem, který dojímal již řadu generací. Jde o příběh sirotka, jenž se za svízelných situací dostane z provinčního sirotčince do víru velkoměsta, kde si projde řadou kritických a životu nebezpečných situací a rukama Faginovy zlodějské dětské bandy, až nakonec skončí v domě laskavého a dobromyslného pana Brownlowa, který je navíc, jak se v průběhu děje ukáže, vlastně jeho prastrýcem.
Muzikál Oliver! nese všechny potřebné atributy, které hudební divadlo šedesátých let vyžadovalo. Vzhledem k tomu, že řada hlavních postav příběhu není svírána korzetem černobílé charakteristiky, získává si přízeň diváka jak vůdce bandy Fagin, tak především jeho tlupa klukovských zlodějíčků v čele s Lišákem Dodgerem, který bezradného Olivera do jejich řad přivedl. O to více se pak soustřeďují negativní emoce diváků proti bezcitnému a všeho schopnému Billovi Sikesovi, jenž se neštítí ani vraždy vlastní milenky Nancy, která umožňuje Oliverovi útěk do rukou jeho prastrýce.
Muzikál Oliver! od prvopočátku samozřejmě oslňuje přítomností dětí na jevišti, a to v množství, které nemá v muzikálové tvorbě obdoby. Hvězdou večera je především představitel titulní role. Jeho velkým konkurentem, pokud jde o sympatie diváků, je však světem protřelejší a o málo starší Artful Dodger, zvaný Lišák. Avšak hned v úvodu, odehrávajícím se v ponurém sirotčinci, se dostává ke slovu více než dvacetičlenná dětská company ve skladbě Food, Glorious Food, ve které se trvale hladovějící omladina marně olizuje nad pochoutkami, které jsou však připraveny pouze pro jejich představené. Rovněž londýnská banda dětských zlodějíčků má dostatek šancí se předvést v celé paletě akcí a situací. S volbou hlavních dětských představitelů a company tak úspěch každé inscenace Olivera stojí a padá.
Při premiéře v roce 1960 nikdo nečekal, že Oliver! překoná všechny tehdejší rekordy. Nastudování se dočkalo 2 668 repríz. Za sedm let se v titulní roli vystřídalo celkem dvanáct představitelů. Jeden z důvodů bylo jejich odrůstání – v den poslední opony totiž premiérovému Oliverovi bylo už dvacet let. Avšak interpreti se střídali i v dalších rolích.
Anglickému muzikálovému sebevědomí samozřejmě zalahodil i úspěch na Broadwayi. Počátkem ledna 1963 tleskali inscenaci Olivera! poprvé diváci v New Yorku. Tamní verze zůstala na repertoáru déle než dva roky a před invazí muzikálů Andrew Lloyda Webbera do Spojených států byl Oliver! prvním anglickým muzikálem na americké půdě. Samozřejmě, že následovaly další premiéry i mimo anglosaský muzikálový svět – nejprve v Holandsku, Švédsku, Austrálii, poté také v Jihoafrické republice, Německu, Izraeli či Japonsku – a nebo také u nás, kde byl muzikál nastudován Městským divadlem Brno.
Muzikál Oliver! se dostal osm let po své divadelní premiéře i na filmové plátno, kde byl neméně úspěšný. Postavu Fagina si v něm stejně suverénně jako v roce 1960 při světové premiéře zahrál Ron Moody. A jen tak na okraj, ve stejné roli mohli v polovině 90. let diváci spatřit Jonathana Pryce. Známe jej z filmového plátna coby plukovníka Peróna z Evity či z Bondiády Zítřek nikdy neumírá (Tommorow Never Dies). Tam vytvořil roli chorobně ctižádostivého mediálního magnáta, který se rozhodl vyprovokovat válku mezi Velkou Británií a Čínou.