Před týdnem, přesně 26. listopadu, se nejen divadelní svět rozloučil s legendárním skladatelem a textařem Stephenem Sondheimem, který zemřel ve věku 91 let.
Ve světě hudebního divadla bychom jen těžko hledali podobného autora. Sondheim se ve své tvorbě často pohyboval na hranici různých hudebních žánrů, od kabaretu až po soudobou operu. Na rozdíl od většiny skladatelů se nikdy nesnažil tvořit líbivé melodie, ale vždy mu šlo o hledání nových cest, jak sdělit významy situací a emoce jednotlivých postav. Pro své muzikály si tak vybíral nezvyklá témata jako například fiktivní osudy postav ze slavného obrazu či atentátníky útočící na americké prezidenty. Sondheimova díla tak často bývají označována jako muzikály pro náročné.
Profesionální kariéru u divadla začal Sondheim již v 50. letech minulého století, kdy napsal texty písní k muzikálu Leonarda Bernsteina West Side Story. Maria, Tonight, Somewhere nebo America – to všechno jsou slavné muzikálové árie, jež na počátku své kariéry otextoval právě Stephen Sondheim. Být spoluautorem West Side Story by mnoho autorů uspokojilo na celý život – ne však Stephena Sondheima. Po dalších dvou letech v roli autora písňových textů se vydal zcela vlastní cestou i jako skladatel. Nejenže sám k řadě titulů složil vedle textů i hudbu, ale stal se navíc představitelem celé svébytné vývojové větve muzikálu či spíše hudebního divadla jako takového. Řada teoretiků ho označuje za protipól britského komponisty Andrewa Lloyda Webbera a jeho muzikálu superlativů, za zakladatele intelektuálního muzikálu či za významného tvůrce koncepčního muzikálu. Jedno nelze Sondheimovi upřít – déle než půl století si šel vlastní cestou bez ohledu na trendy Broadwaye, často dokonce proti proudu všeho, co se ve světě muzikálu ve stejné době dělo.
Prvním dílem, ke kterému Sondheim vytvořil nejen texty písní, ale také hudbu, se stal v roce 1962 broadwayský muzikál inspirovaný postavami staré římské komedie. Nesl poněkud dlouhý a krkolomný název A Funny Thing Happened on the Way to the Forum (Cestou na fórum se stala divná věc). Už šest let po prvním uvedení měl tento muzikál svoji premiéru také v tehdejším Československu pod názvem V Římě na place byla legrace. Poté přišel na řadu jeden z nejslavnějších muzikálu Stephena Sondheima vůbec, a sice Company. Muzikál Company z roku 1970 vypráví příběh svobodného muže Bobbyho, který má problém zavázat se k delšímu vážnému vztahu. Na oslavu jeho 35. narozenin za ním přijde jeho deset přátel, pět manželských párů, kteří vzpomínají, co všechno společně prožili a snaží se ho přesvědčit, aby se už také konečně oženil. V roce 2018 vznikla v Londýně zbrusu nová produkce muzikálu v režii Marianne Elliot v takzvané gender-swapped verzi, v níž bylo u několika postav v čele s hlavním hrdinou Bobbym – zde Bobbie – obráceno pohlaví. Úspěšná inscenace získala hned několik prestižních divadelních cen Laurence Oliviera. Kromě ceny za nejlepší muzikálový revival byla za svůj výkon oceněna například také muzikálová legenda Patti LuPone, která za svou kariéru (mimo jiné) zazářila v mnoha muzikálech právě Stephena Sondheima.
V roce 1971 následovaly Sondheimovy Follies, odehrávající se na pozadí plánovaného zbourání fiktivního broadwayského divadla, bývalého sídla slavných revue zvaných právě Follies, které se má proměnit v garáže. Po třiceti letech se v něm scházejí bývalí členové souboru, aby oprášili svoje dávné vzpomínky. Follies jsou tak obrazem odvrácené tváře amerického snu a výsměchem pošetilostem mládí i stáří, pozlátku peněz a pomíjející slávy. Muzikálová verze Bergmanových Úsměvů letní noci – to je Sondheimův muzikál A Little Night Music (Malá noční hudba) z roku 1973, podle nějž později vznikla i filmová adaptace s Elizabeth Taylorovou v hlavní roli. Pochází z něj i jedna z vůbec nejznámějších písní Stephena Sondheima Send In The Clowns.
Přinést na jeviště hudebního divadla otevření se Japonska světu, respektive vpádu americké válečné flotily na jeho území ve 2. polovině 19. století, bylo dalším Sondheimovým odvážným počinem a na Broadwayi se jeho Pacific Overtures dočkaly pouhých 193 repríz. Později byly však za mnohem příznivějšího ohlasu znovu uvedeny v mnohem komornějším provedení na jedné z off-broadwayských scén a v tomto duchu jsou čas od času inscenovány i v Londýně a dalších městech. Jedním z nejpopulárnějších Sondheimových děl je muzikálový thriller Sweeney Todd (Sweeney Todd – Ďábelský lazebník z Fleet Street) z roku 1979. Ústřední postavou příběhu je holič Benjamin Barker, na kterém byla spáchána nespravedlivá křivda a který se po patnácti letech vrací z vyhnanství, aby se všem pomstil. Obnoví si živnost pod falešným jménem Sweeney Todd a dá se do holportu s neúspěšnou pekařkou Paní Lovettovou. Společně dostanou šílený nápad – plnit pirohy lidským masem.
V roce 1981 měl premiéru další Sondheimův muzikál Merrily We Roll Along (u nás uvedeno pod názvem Zlatá brána otevřena). Jde o jakousi retrospektivu neradostného života tří umělců, o tom co znamená úspěch a co všechno jsme schopni pro úspěch obětovat. K vytvoření muzikálu Sunday in the Park with George Stephena Sondheima inspiroval slavný obraz francouzského malíře a zakladatele pointilismu Georgese Seurata. Jeho příběh se točí kolem Seuratova uměleckého života a také rozehrává nevyřčené osudy jednotlivých postav zachycených na plátně. Mezi další u nás poměrně opomíjená díla z pera Stephena Sondheima patřil dlouhá léta také muzikál Into the Woods (Čarovný les). Děj cenami ověnčeného muzikálu nás zavádí do pohádkového království a vypráví příběh bezdětného pekaře a jeho ženy, kteří se spolu vydávají do lesa, aby zrušili kletbu zlé čarodějnice ze sousedství. Světová premiéra muzikálu Into the Woods se konala na Broadwayi v roce 1987, v roce 2014 pak vznikla výpravná filmová adaptace muzikálu pod hlavičkou studia Walta Disneyho s Meryl Streepovou v roli zlé čarodějnice.
Bezesporu zajímavým námětem se zabývá i Sondheimův muzikál Assassins z roku 1991, který byl při své premiéře uveden na off-broadwayské scéně a teprve v roce 2004 se dočkal i broadwayského uvedení. Hlavními hrdiny jsou lidé, kteří se v průběhu staletí pokusili zabít některého z prezidentů Spojených států amerických od Lincolna až po Kennedyho. Mezilidské vztahy napříč generacemi, to je téma, které Sondheima láká a kterému vtiskl maximální dokonalost ve svém díle Passion. Tento muzikál vznikl na motivy neoromantického filmu Ettore Scoly Passione d’Amore (Vášeň lásky) a premiéru měl na Broadwayi v roce 1995. Jde o neobvyklý a snad až trochu melodramatický příběh milostného trojúhelníku z druhé poloviny 19. století. Po jeho premiéře následovala dlouhá Sondheimova tvůrčí pauza, a to až do roku 2003, kdy byl poprvé inscenován muzikál Bounce, o pět let později přepracovaný a uvedený jako Road Show. Dílo vypráví životní příběh bratrů Miznerových, hledajících uplatnění i bohatství na počátku 20. století, mezi zlatou horečkou na mrazivém Klondiku a rozvojem realitního byznysu na slunné Floridě.
Stephen Sondheim obdržel za svůj život mnohá ocenění. Je devítinásobným držitelem divadelních cen Tony, osmi hudebních cen Grammy, filmového Oscara, Pulitzerovy ceny i Prezidentské medaile svobody. Na jeho poctu byla také přejmenována dvě divadla – první v roce 2010 na newyorské Broadwayi, druhé pak v roce 2019 na londýnském West Endu. Se Sondheimovým odchodem bezpochyby končí jedna éra amerického hudebního divadla. Stephen Sondheim se svou tvorbou ale také svou osobností nesmazatelně zapsal do srdcí svých kolegů i mnoha diváků a posluchačů po celém světě. Odešla tak opravdová legenda světového muzikálu, jedna z nejvýznamějších a nejrespektovanějších osobností hudebního divadla a dá se říci poslední dosud žijící mohykán, který pomohl formovat podobu Broadwaye druhé poloviny minulého století a jehož stopu zde cítíme dodnes.